Vidím. Bohužel. Jestli se Evropské unii něco skutečně povedlo, pak je to svedení postkomunistické části Evropy do otroctví. Otroctví přítoku peněz. Nebo spíše iluze přítoku peněz. Mnozí lidé ani netuší, že abychom z Bruselu mohli něco čerpat, musíme tam také platit. A ti, kteří to tuší, to také bagatelizují. Pravdou však je, že se nám členství v Evropské unii do roku 2009 nevyplatilo vůbec. Poslední dva roky byly na „čerpání“ úspěšnější. Je to důvod k radosti?
Teoreticky by mohl být. Pokud by čerpání dotací splňovalo dva parametry – bylo bez spoluúčasti státu a vynakládalo se na věci, které by se z veřejných rozpočtů stejně musely platit. Namísto toho jsou dotace užívány na cyklostezky v polích, rozhledny uprostřed parkoviště, neb Brusel dotuje parkoviště jen tehdy, když je u rozhledny, a řadu dalších „potřebných“ věcí. Kromě toho, že tyto věci nepotřebujeme a jejich vybudováním si zakládáme na budoucí náklady údržby, povětšinou už samotné vybudování spolufinancuje stát. Cyklostezku v polích bychom tolerovat mohli, ale za cenu 70% spoluúčasti státu a komunálu?
Obrovská míra spoluúčasti na nesmyslných projektech s cedulí EU není jediným nákladem, dalším obrovským nákladem je administrativa. Veškeré to žádání o dotace, vyplňování formulářů, poradenství, vyhodnocování, přerozdělování a dohled něco stojí. Ostatně kromě fondů a odborů na každé úrovni, máme i samostatné ministerstvo k těmto účelům. Jde o těžko vypočitatelnou částku rozprostřenou mezi spoustu účastníků.
Tou vůbec největší hanebností Evropských dotací je zároveň ta nejméně známá a nejméně chápaná. Je jí tvorba neproduktivní práce. Pokud nemáte to štěstí být placeni státem, to jediné, čím si můžete vydělat peníze, je tvorba hodnot – uspokojování potřeb druhých. Musíte zkrátka upéct chleba, postavit zeď, nebo cokoliv, za co vám někdo zaplatí. S dotacemi se to má jinak. Stačí udělat to, co chce Brusel. A Brusel řekl, že se musíme vzdělávat a tak v desetiletce „EU2020“ vyhlásil cíl výdajů na vzdělávání 2% HDP. Firmy dnes provozují školení na tohle a na tamto, a také na nic, zkrátka školení pro školení. Aby mohly čerpat! A tak čerpají a přitom neuspokojují ničí potřeby. Svět přichází o spoustu housek, které by mohly být upečeny a spoustu zdí, které by mohly být postaveny. Nebýt Evropské unie.
Řada politiků dnes říká, že nevýhody členství v EU začínají převažovat výhody. Musím se ptát: Kdy byla ta doba, kdy se nám členství vyplatilo?
Autor je student NF VŠE a místopředseda Strany svobodných občanů