Má smysl daňová progrese?
Souboj o tento pilíř přímého zdanění má kořeny snad již v době vzniku této daně. Na jedné straně vždy stáli socialisté, kteří věří, že stát dokáže s penězi občana naložit lépe, než občan sám. Na druhé stáli zastánci principů laissez faire, kteří věří, že jen občan sám ví, co nejvíce potřebuje. Na tom ostatně není nic divného, je to zkrátka střet idejí a myšlenek. S tím, jak daně rostou, však tento střet ztrácí na racionalitě. A to právě v bodě, kdy zvýšení daní nepřinese žádné další příjmy do státního rozpočtu.
Pro všechna zdanění, příjmů nevyjímaje, platí zákonitosti, které objevil Arthur Laffer. V principu jde o to, že příjmy státu na daních vychází ze dvou protichůdných tendencí: čím vyšší sazba daně, tím větší část stát ukrojí z příjmu/spotřeby občana (což je poměrně jasné). Druhou tendencí je, že čím vyšší sazba daně, tím nižší částka se zdaňuje, a to vlivem klesání motivace občana pracovat/spotřebovávat, větší pravděpodobnosti skrývání příjmů, vlivem fyzické nebo účetní emigrace občanů. Z těchto protichůdných tendencí plyne, že existují tři zajímavé body na škále daňových sazeb. První je 0%, při které stát nevybere nic, ale lidé jsou nejvíce aktivní. Druhá je 100%, při které stát opět nevybere nic, protože lidé nemají důvod pracovat. A třetí může být kdekoliv mezi, a při takové sazbě stát vybere nejvíce. Jakákoliv sazba za tímto maximem je iracionální, protože stát nevybere maximum, ale přitom občana omezují více, než při maximu. Toto maximum je zároveň zlomovým bodem, kdy se socialistické požadavky na zvýšení daní stávají naprosto neospravedlnitelnými.
Současná mezní sazba daně z příjmu pro zaměstnance je však 48,6%, protože než se dostane mzda od zaměstnavatele do rukou zaměstnance, je postupně zdaněna 5x (6,7% zdravotní pojištění, 18,7% sociální pojištění, 15% daň z příjmu fyzických osob, 3,4% zdravotní pojištění podruhé a 4,9% sociální pojištění podruhé). Skutečná efektivní míra zdanění platů je přibližně mezi 30% a 40%. Z debaty o optimálním nastavení daní se naprosto vytratily argumenty a nahradily je milionkrát omleté fráze. Paroubek se Svobodou hlásají, že progresivní zdanění je solidární, stejně tak Topolánek a Kalousek omílají, že rovná daň je spravedlivější, ale už se nepozastavují nad její neúnosně vysokou hladinou a mezitím pokrytecky vymýšlejí zdanění luxusu. Janota přidává, že si nemůžeme dovolit tak nízké daně a že progresivním zdaněním získá 4 mld. do státního rozpočtu navíc. Vše bez argumentů a důkazů.
Jaké nastavení daně z příjmu je nejvýnosnější? Pokud bychom si hypoteticky pro všechny příjmové skupiny vypočítali Lafferovo maximum, pak bychom dospěli k nejvyšší možné míře zdanění – tedy socialistickému ideálu. Něco podobného provedl již ekonom Mirrlees, který objevil něco, co je v naprostém rozporu se socialistickým dogmatem progresivního zdanění, kterému podlehl i pan ministr Janota. Objevil totiž, že nejvíce se na daních vybere tehdy, když mezi lidmi s nejnižšími příjmy až středními příjmy je rovná sazba daně (stejné %) a mezi lidmi se středními příjmy až vyššími příjmy je rovná daň (stejná částka = strop), čili daňová degrese. Socialisté, pokud chtějí na daních vybrat co možná nejvíce, by měli bojovat za rovnou daň se stropem pro nejbohatší. Chápu však, že takový koncept je těžko politicky obhajitelný u nízkopříjmových voličů. Alespoň by tedy měli lpět na sazbě rovné. Pokud však bojují za daňovou progresi a to především u nejvyšších platových skupin, pak si tím nemohou dopomoci k dalším příjmům do státního rozpočtu. Jak tedy pan ministr Janota dospěl k předpokladu, že dojde k navýšení příjmů o 4 miliardy? Daňová progrese by mohla zvýšit příjmy do státního rozpočtu pouze při velmi nízkých daních. Nemyslím si, že je reálné vypočítat Lafferovo maximum pro několik příjmových skupin, domnívám se však, že při současné sazbě daně z příjmu 48,6% nemůže dojít ke zvýšení daňových odvodů. Připomínám, že ČSSD navrhuje zvýšení zdanění příjmů u nejvyšší příjmové skupiny na 62% (zvýšení sazby DPFO z 15% na 38%, nově počítaných opět z hrubé mzdy - http://www.cssd.cz/volby/oranzove-knihy/). Jako důkazy pro to, že jsou ministrovy výpočty špatné a nedojde ke zvýšení výběru, mohou posloužit údaje mezi roky 2007 a 2008, kdy zavedení rovné daně a stropu na sociálním pojištění přineslo do státního rozpočtu více peněz skoro od všech příjmových skupin a to po odečtení hospodářského růstu. Nejvyšší nárůst odvedených daní v roce 2008 nastal právě u nejbohatších 30% lidí, kteří přispěli na daních o 6,5% více, než v roce 2007 (a to dokonce po odečtení reálného růstu HDP, na který toto snížení daní mohlo mít pozitivní vliv). Pokud se odpoutám od mého laissez faire vnímání světa, pak se musím ptát: Jak chtějí ti pánové, kteří říkají, „že solidarita pomocí progrese je nutná“, pomáhat nejchudším snížením množství vybraných daní vlivem zvýšení sazby?
Nemyslím si, že země Evropské unie jsou zrovna ty, ze kterých bychom si měli brát příklad (obzvláště u daní), ale i ve srovnání s těmi bychom s mezní sazbou 62% asi byli unikátem. Neměli bychom se ani nechávat uchlácholit od ODS nebo od pana Kalouska. Byli to totiž právě oni, kdo polovině příjmových skupin zvýšil v roce 2009 jednu z daní z příjmu (označovanou jako DPFO), z 12% resp. 19% na 22,5%, místo aby snížili daně všem.
Radim Smetka
Euro, nebo koruna? Festival dojmologie
Už před časem jsem si všiml, že diskuse ohledně přijetí eura přechází z alespoň částečně odborné roviny do roviny ryze pocitové. Dokonce v poslední době přibylo euro v balíčku nezbytných postojů pro výběr toho správného týmu.
Radim Smetka
Spojené státy evropské – velmi nepřesná paralela
Kdykoliv se člověk rozhodne vstoupit do debaty o Evropské unii s obhajobou teze, že by evropským státům bylo lépe, kdyby Evropskou unii opustily a v nejlepším případě celý tento projekt rozpustily, střetne se dříve či později s argumentací Spojenými státy. V lepším případě s argumentací, že musí v Evropě vzniknout konkurence Spojeným státům americkým. V horším případě s argumentací, že když jsou Spojené státy americké prosperující zemí, budou automaticky prosperující zemí i Spojené státy evropské.
Radim Smetka
Příliš transparentní svět (Zveřejňují se platy a já nejásám)
V pátek 8. února 2013 zveřejnila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová plat svůj a také platy svých kolegů. Ve čtvrtek 14. února ji stejným krokem následoval nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ve stejné době dospělo ministerstvo školství k závěru, že platy musí zveřejnit i rektoři veřejných vysokých škol. Tím to jistě nekončí; ostatně to ani Lenkou Bradáčovou nezačalo – jde o dlouhodobou tendenci. Veřejnost se zajímá a média se dotazují stále častěji, objevují dosud nevyzkoušené možnosti a meze zákona o svobodném přístupu k informacím. Téměř všichni se z prvních úspěchů nové transparence veřejné správy radují. Já ne.
Radim Smetka
Vládu přeprala Lafferova křivka. Opět.
Zpravodajský server iDNES.cz v pondělí 2. července přinesl zprávu, že za 1. pololetí roku 2012 stát vybral na DPH méně, než v prvním pololetí roku 2011. A to přesto, že je DPH o 4 procentní body vyšší, než v roce 2011. Od zvýšení DPH si ministerstvo financí v rozpočtu slibovalo neuvěřitelný nárůst výnosu z DPH o 15,5 %, namísto toho se však dočkalo propadu. Ministerstvo si to vysvětluje útlumem české ekonomiky. Výsledkem tedy je, že stát musel zvýšit objem přerozdělovaných prostředků, aby měly jednotlivé rozpočtové kapitoly dost prostředků na pokrytí vyšší daně, ale přitom příjmy státu nevzrostly.
Radim Smetka
Skutečná hanebnost Evropských dotací
Pryč jsou časy, kdy jsem musel obhajovat svou euroskepsi proti argumentaci, že Evropská unie je „ten západ“; že je to velký hodný bráška, který nám chce pomoct; že je to svobodný a volný trh – tedy ráj pro liberála, jako jsem já; že je to ten Fukuyamův Konec dějin, na který jsme po staletích válek a nesvobody čekali. Stačily dva roky, aby se změnila společenská nálada tak, že už se je téměř nikdo neodváží vyslovit. Jeden argument tu zůstal. Dal by se možná trochu zjednodušit do formulace: „můžem‘ podojit Brusel!“. Spíše ho budete znát jako: „Kde bychom byli, nebýt všech těch dotací. Za co bychom si to asi tak bez Bruselu pořídili? Vždyť EU platí všechno, copak všude ty vlaječky nevidíš?“.
Radim Smetka
Konkurenceschopnost, zaklínadlo posledních dnů
Při všem špatném, co se dá říct o současné vládě, ji není možné upřít schopnost, kterou zvládá dokonale. Tou schopností je užívání zaklínadel. Počínaje véčkařským „bojem proti korupci“, přes „vládu rozpočtové odpovědnosti“ a nekonečné „reformní úsilí“, až po aktuální „konkurenceschopnost“. Jakýkoliv krok vlády je neustále ministry či samotným premiérem hájen jako podpora konkurenceschopnosti českých firem. Ve skutečnosti jde však spíše o konkurenceschopnost českého státu ve výběru daní.
Radim Smetka
Babyboxy pohledem ekonomické analýzy
Velkým tématem posledních dnů se staly bezpečné schránky na nechtěné děti - takzvané babyboxy. Důvodem mimořádného zájmu médií byla skutečnost, že během krátké doby OSN zkritizovala Českou republiku za jejich využívání, v Trutnově byl otevřen další babybox a v neposlední řadě také mimořádný zájem maminek. Média tak nabídla chválu i kritiku mnohých odborníků, pojďme se teď na babyboxy podívat pohledem ekonomie.
Radim Smetka
Potřebujeme zákon o stávce?
Minulý týden, když začala média informovat o přípravách stávky výjimečného rozsahu, začalo se hovořit o tom, že v České republice chybí zákon upravující pravidla stávky. Tyto hlasy výrazně zesílily, když Městský soud předběžným opatřením stávce v původním termínu zabránil. Skutečně však potřebujeme zákon, který bude stávce vymezovat zvláštní pravidla?
Radim Smetka
Na prahu nového socialismu
Mí přátelé už tradičně s pohrdavým posměškem reagují na to, když srovnávám dnešní stav se socialismem či protektorátem. Prvním argumentem bývá to, že jsem pořádně ani jeden z předchozích režimů nezažil, tak co o tom můžu vědět? Následuje popis minulosti, jako vystřižený z televizní reportáže. O tom, jak za protektorátu končili lidé v koncentračních táborech a za socialismu policajti mlátili studenty na náměstích. To je samozřejmě všechno smutné a jsem rád, že už je to minulostí, ale vůbec to nevypovídá o běžném životě. Za protektorátu, stejně jako za minulého režimu, žily miliony lidí své životy plné běžných všedních starostí. Tyto životy nebyly příliš odlišné od těch našich dnešních. To je ovšem velmi smutné. Je smutné, že se nic nezměnilo na tom, jak (ne)jsme svobodní a na tom, že nám stát stále plánuje život.
Radim Smetka
Nenaskakujme zemědělcům na dioxinovou paniku
Před dvěma týdny média zveřejnila informaci o nálezu nadlimitního výskytu dioxinů ve vejcích a vepřovém mase v Německu. Následně vycházely napovrch informace o tom, že v důsledku těchto nálezů byly v Německu uzavřeny stovky chovů. V posledních dnech se přidaly informace o tom, do kterých zemí bylo zboží z Německa vyváženo. Slovenští zemědělci a po jejich vzoru i jejich kolegové v České republice ucítili příležitost prodat své dražší vepřové, když budou dál šířit paniku z „toxického masa“.
Radim Smetka
Kdo jsou ti Svobodní?
Velice často se mi stává, že první reakce lidí, poté co zjistí, že jsem politicky aktivní a za kterou stranu, zní „jo, vy jste ti proti unii.“ Docela mě to mrzí. Především proto, že taková zkratka naprosto degraduje naše ideje, náš program a také naše chápání logiky lidského jednání, které aby člověk u jiných stran pohledal. Ano, jsme pro vystoupení ČR z EU. Ne kvůli tomu, že bychom byli stranou lidí, kteří prostě nemají rádi EU a tak se dali dohromady. To, že jsme pro vystoupení z EU, je důsledkem našich idejí, nikoliv podstatou!
Radim Smetka
Absence konkurence zhoubou naší doby
Před nedávnem jsem při příležitosti besedy na téma „filosofie státu“ přemýšlel, čím se naše doba odlišuje od dob minulých. Uvědomil jsem si, že si nevybavuju v moderní historii naší země okamžik, kdy bychom nevzhlíželi k jiné části světa. Vždycky v historii existovalo místo, které pro nás bylo tím vytouženým cílem. Často to byl Nový svět, ať už proto, že to byla svobodná země nebo prostě proto, že v naší části světa probíhala válka. Poslední půlstoletí to byl „západ“. Dnes už ale žádný takový vzor nemáme. Není k čemu vzhlížet, už není žádný „západ“, všude kolem nás je totiž východ.
Radim Smetka
Neefektivní monopol duševního vlastnictví
Jedním z nejrozporuplnějších témat jsou autorská práva, patenty a duševní vlastnictví obecně. Je to také téma, o kterém panuje velké množství ekonomických mýtů. Patenty a autorská práva se těší respektu většiny lidí, dokonce v chápání napříč spektrem politických filosofií. Je proto možná škoda, že se k tomuto tématu nevede hlubší diskuse v odborných kruzích.
Radim Smetka
Jak se postaví poslanci levice budoucímu zadlužování?
Některé české politické strany mají sklony k ostentativní pravicovosti. Jedny proto, že si upřímně, leč mylně myslí, že jsou pravicové, jiné třeba proto, že jim to marketingově funguje. Soukromý sektor je něčím, co je neodmyslitelně s pravicí a pravičáctvím spojeno. Základním rysem pravicové politiky totiž je uvolňování prostoru soukromému sektoru odstraňováním toho státního. To však vládní „pravicové“ strany nepochopily a snaží se pravičácky blýsknout zapojením soukromého sektoru do státní správy. Typickým příkladem je to, když s velkou pompou nahradí drahý úřednický aparát službami soukromé společnosti. Outsourcing nakonec vyjde ještě mnohonásobně dráž než úředníci státu. Taková politika nemá s pravicovou vůbec nic společného. Dalším typickým příkladem podobného omylu jsou takzvané projekty PPP, tedy projekty, o nichž rozhodne stát, ale jejich realizaci provede soukromník. Na rozdíl od outsourcingu však projekty PPP mají mnohem vážnější důsledky pro budoucnost veřejných rozpočtů.
Radim Smetka
Návrat daňové progrese
Nově vznikající koaliční vláda ODS, TOP09 a VV ve své koaliční smlouvě, kterou jejich lídři v pondělí 12. 7. podepsali, představila plán znovuzavedení daňové progrese pro občany s nadprůměrnými příjmy a tím zboření vlajkové lodi minulé vlády – rovné daně. Že jste koaliční smlouvu četli a v oblasti rozpočtové a daňové žádné takové plány nenašli? Není divu, nacházejí se totiž v oblasti terciárního vzdělávání. Jde o zavedení daňové progrese pro všechny absolventy vysokých škol po akademickém roce 2013/2014, kteří budou dosahovat nadprůměrných příjmů.
Radim Smetka
Blog for „fuckin‘“ People
V úterý časně ráno jsem se vrátil do Prahy z letošního ročníku Rock for People v Hradci Králové. Rozhodl jsem se, tak trochu netradičně na můj blog, napsat recenzi na tento festival, což je víceméně nevážné téma. Když totiž zrovna nekouřím pod nos těhotným ženám, nejím krvavé steaky z brutálně zabitých živočichů, nejezdím v obci 160 a nevyhýbám se solidárnímu placení daní, tak si docela rád vyrazím poslechnout a zatrsat na trochu levicových textů o globální apokalypse ze zplodin a sociální nesolidaritě (ty kapely, které mají Che Guevaru na triku ale neposlouchám), dokonce si k tomu dám i trochu toho levicového salátu. Pojďme tedy na to. Pokusím se o komplexní zhodnocení a samozřejmě o srovnání s ročníky minulými.
Radim Smetka
Komparace volebních programů
Rozhodl jsem se, že stejně tak, jako jsem minulý rok před volbami vybral některé kuriózní nápady na řešení krize, i letos si dám práci s projitím programů politických stran a zkusím nějakým jednoduchým přehledným způsobem ukázat recepty na vybraná zásadní témata. U hledání některých témat jsem se skutečně zapotil, protože se té které straně zrovna moc nehodí jej prezentovat. Snažil jsem se zjištěné poznatky nikterak nekomentovat (ač jsem si občas nemohl pomoct), abyste si mohli udělat obrázek bez nějakého postranního ovlivňování. Nejtěžší bylo najít konkrétní recepty, protože programy stran se hemží slovními spojeními jako „současný systém je potřeba změnit, ale v žádném případě nesmí dojít k narušení solidarity“, jinými slovy „nefunguje to, ale nevíme co s tím, a ještě se bojíme, že když s tím něco uděláme, voliči nás ukamenují“. Lehce úsměvné jsou některé modly, které se dají najít napříč politickým spektrem. Za zmínku stojí „zajistíme XXX 000 pracovních míst, ačkoliv ještě netušíme jak – ale bude to přesně tolik míst!“, „tvrdé postihy za korupci, nejlépe sekat ruce, protože řešení důsledků to přeci celé vyřeší“, „zadefinujeme jakousi standardní péči, nadstandard předmětem svobodného pojištění, jako kdyby to už pojišťovny nemohli poskytovat nyní“, „veřejné zakázky musí být na internetu, tím zrušíme veškerou korupci všude na světě, akorát za ten web zaplatíme nějakému kamarádovi 500 milionů“, „daňová progrese je spravedlivější“ nebo třeba „lidé si musí povinně spořit 10 korun měsíčně u soukromých fondů, protože to bude ta pravá revoluce důchodového systému“. Udělejte si tedy svůj obrázek:
Radim Smetka
Ekonomie omezení rychlosti
Na konci minulého roku v médiích proběhla zpráva o rozhodnutí magistrátu hlavního města Prahy, kterým snížil maximální povolenou rychlost na několika místech Prahy, především na ulici 5. května na 50 km/h. To se setkalo s nesouhlasem pražských řidičů, ale i řidičů, kteří Prahou alespoň občas projíždí. Debatují o tom v soukromí, na sociálních sítích zakládají protestní skupiny. Magistrát nechal tyto úseky osadit značkou (50) s alibistickou doplňkovou tabulkou „SNÍŽENÍ HLUKU“ (jakoby říkala: My za to nemůžeme, za to může...). Celá tato iniciativa magistrátu pramení z rozhodnutí soudu z roku 2008, který se zastal obyvatel domů u magistrály a nařizuje magistrátu, aby provedl opatření na snížení hluku a emisí.
Radim Smetka
Environmentální hříchy EU
Od letošního roku máme povinnost přimíchávat 4,5% „biosložek“ do nafty a o procento méně do benzínu. Toto zákonné navýšení povinnosti přijala ČR, protože to nařizuje Evropská unie.
Radim Smetka
Janotova děravá záplata
Ministr financí Eduard Janota přišel s návrhem zvýšení DPH. K tomuto kroku ho vedly odhady deficitu státního rozpočtu na rok 2010, které počítají s částkou okolo 200 miliard. Pan ministr obhajuje svůj návrh tím, že jde o jediný způsob řešení, dnes již neúnosného, státního dluhu. Je pozitivní, že uvažuje o řešení takto hlubokého deficitu, nicméně, nezadělává nám tím pan ministr na prodloužení a možná i prohloubení ekonomické recese?
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 23
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4694x